List pro Lidi od Kašta-Na
Jsem Kašta-N. (Ano, to je mé jméno). Podzim mě zbarvil dohněda, do zelené „deky“ zabalil a pustil k zemi. Čekám, čekám (a čekám), až se dočkám sbírání.
A tehdy se to stalo, snad nejdůležitější chvíle každého kaštanu na celém světě. Zvednul mě člověk! Doufám, že se mnou dobře vynaloží. Těším se. Co ze mě bude? Možná zvíře, možná talisman. Vyprávěly mi o tom starší kaštany. Proto jsme kulatí, abychom se mohli vrátit k našemu stromu a vyprávěli ostatním kaštanům o tom, co jsme zažili, co jsme cítili a co jsme slyšeli.
Ale cesta je podle ostatních vždy náročná, a proto bych chtěl poprosit, abyste nás (kaštany) odnášeli vždy blízko k našemu stromu. Myslím, že by to byla hezká tradice. Mohl bych to nazvat… „Kaštan ke své rodině“? nebo „Rodinné setkání“.
Dost toho „kaštanování“, mám vzkázat, že moc děkujeme za tvoření z nás žirafy, pavouky, človíčky a želvy. Pokud je z nás figurka, hned se cítíme veseleji. To je skvělý pocit, takže vám patří dík.
Bohužel teď musím přestat psát a začít vnímat, abych měl co vyprávět ostatním kaštanům. Bylo mi s vámi dobře.
Krásný zbytek dne přeje
Kašta-N
Adriana Jelenová (žákyně 5. C, šk. rok 2025/26)